Typické znaky dopravních nehod, jejichž přispívajícím faktorem byla únava

Abstrakt

Tento článek se zabývá dopravními nehodami, kde byla únava nebo mikrospánek mezi přispívajícími faktory.

Dopravní nehody spojené s únavou a mikrospánkem patří mezi nejzávažnější vzhledem k vysoké míře těžkých a smrtelných zranění. V rámci Hloubkové analýzy dopravních nehod bylo zjištěno, že přibližně třetina incidentů s účastí únavy končí zraněním této závažnosti, což převyšuje úroveň zranění při nehodách způsobených jinými faktory, například nepřiměřenou rychlostí nebo nedáním přednosti.

Vznik únavy během řízení vozidla je ovlivněn řadou faktorů, včetně pohlaví a věku řidiče, kvality spánku, cirkadiánního rytmu a dalších proměnných. Studie ukazují, že muži, zejména mladí, jsou náchylnější k únavě za volantem. Kvalita a délka spánku, spánková deprivace a různé části dne se rovněž identifikují jako klíčové faktory ovlivňující riziko dopravních nehod s únavou. Dlouhá monotónní jízda zvyšuje riziko únavy, což může vysvětlovat častější výskyt dopravních nehod spojených s únavou na vysokorychlostních silnicích a dálnicích. Po takových nehodách je často problematické identifikovat konkrétní příčinu, což vede k potřebě zkoumání rizikových faktorů a typických znaků nehodového děje.

V rámci projektu Hloubkové analýzy dopravních nehod (HADN) řešeného Centrem dopravního výzkumu je od roku 2011 prováděn detailní sběr dat o dopravních nehodách se zraněním. Toto šetření se zaměřuje na soustavu člověk – vozidlo – infrastruktura a probíhá přímo na místě dopravní nehody, s cílem získat co nejkomplexnější obraz o události a jejich příčinách.

Z uvedené databáze byly vybrány a blíže zkoumány nehody, kde únava hrála roli, a byly identifikovány typické znaky těchto nehod. Mezi ně mimo jiné patří monotónnost trasy, plynulé vyjetí mimo jízdní pruh, čelní střety a vyjetí z vozovky. Studie rovněž potvrdila, že řidiči postižení únavou reagují před střetem minimálně (pouze ve 22 %), naopak jejich kolizní oponenti se snaží kolizi zabránit ve více než 70 % případů. Dále bylo zjištěno, že četnost čelních střetů u dopravních nehod s únavou je o 20 % vyšší, a střetová rychlost vozidel ve 58 % případů přesahuje 50 km/h.

Analyzována byla i časová a prostorová distribuce těchto nehod. Nejkritičtější časy pro vznik dopravních nehod s únavou se shodují s cirkadiánním rytmem a souvisejí s pracovními časy řidičů, přičemž vyšší riziko únavy bylo spojeno s delší ujetou vzdáleností a letními měsíci. Závěry z HADN potvrzují i rizikovost komunikací I. třídy a potřebu zaměření preventivních opatření na mladé řidiče.